pondělí 9. dubna 2018

Korelace neimplikuje kauzalitu

V dávných dobách, kdy se počet bitů sběrnice i poměrně ucházejícího počítače dal spočítat na prstech rukou a k počtu bitů sběrnice dobrého počítače stačilo přidat jen nohy, byl racionální skeptik tak trochu Jack Rozparovač. Zlatá éra osmibitových počítačů a břitev už dávno minula. A tak můžu jen sedět v houpacím křesle a vzpomínat, jaké to byly doby, kdy procesory řady 8051 vládly světu (embedded systémů) a kdy mávání Occamovou břitvou, Popperovou břitvou a Humeovou břitvou stačilo k demonstrování vlastní morální, filozofické, skeptické, vědecké a někdy i lyžařské nadřazenosti. Dnes je ale všechno jinak. V době novičoků, plutonia, smrtelně zabíjejícího očkování a bump stocků je břitva jen pro příštipkáře. Je třeba opakování, statistiky a statistické indukce. Také je třeba si připustit, že mnoho věcí nevíme. A také je třeba si připustit, že když se budeme hodně snažit, najdeme korelaci mezi i poměrně absurdními jevy. Například lze najít korelaci mezi počtem filmů, ve kterých v daném roce hrál Nicolas Cage, a počtem utopených v bazénech v USA. Jistě, na herecké umění Nicolase můžeme mít různé názory, ale doufám, že se shodneme na tom, že ani největšího fanouška jeho herecké umění neohromí natolik, že zapomene plavat. Podobně se nejspíš shodneme i na tom, že ani ten nejzavilejší kritik nejspíš nepůjde po shlédnutí nejnovějšího filmu s Nicolasem do bazénu s vážným sebevražedným úmyslem. Ani Ghost Rider nebyl tak špatný, navíc mezi kinem a bazénem by takový rozhodnutý sebevrah jistě narazil na lepší lákadla. Skeptický zásobník břitev tak vystřídal v roli zbraně hromadného skeptikování nástroj jiný, tvrzení "korelace neimplikuje kauzalitu".

Břitva je nástroj nebezpečný. Doporučuji každému, ať si pořídí břitvu a ostřím se přiblíží k vlastnímu krku. Pocit nebezpečnosti břitvy i pro uživatele se stane velmi bezprostředním. Tvrzení takhle nepůsobí. Zkusil jsem to experimentálně, tvrzení přiložené na krk pouze šimrá. S tvrzením přiloženým na krk jsem se cítil jako blbec, ale necítil jsem se ohrožen. No a to je chyba! Podobně jako břitvy mají své meze, kdy se z užitečných nástrojů stávají nástrojem sebepoškozování, stejně tak to může být i s tvrzením "korelace neimplikuje kauzalitu".

Jak může takové tvrzení ublížit? Úplně stejně, jako když se necháme přistihnout s tvrzením přiloženým ke krku - budeme za blbce. Je třeba si položit otázku, jak se vlastně dokazuje například v medicíně to, že spolu dva jevy souvisejí? Tedy jak dodat argumenty pro hypotézu, že A vede k B? Teoreticky velmi jednoduše. Najdu mechanismus. Co když mám už tak nějak dobré hypotézy nebo teorie, že k B vede A1 až An faktorů, mám k tomu dobré mechanismy, ale některé mechanismy se uplatňují tak málo, že jde jde zanedbat. A já chci ukázat, že zrovna jeden nějaký faktor je významný? No, pak mi nezbývá než se podívat na korelace. Korelace jediné totiž uvidím. Když prokážu statisticky i věcně významnou korelaci, mám skoro vyhráno. Na tom už něco bude. Když takovou korelaci prokážu opakovaně, mám velmi silný argument, pro tvrzení, že příslušný faktor je v kauzálním vztahu s B. Korelace zde totiž není jediné pozorování, korelace je testovatelný důsledek hypotézy s mechanismem spojujícím příslušný faktor s B.

Triviální, že? Přesto se stále nacházejí lidé, kteří jsou schopni ohrožovat se tvrzením "korelace neimplikuje kauzalitu" tam, kde je naprosto nepřiléhavé. Například aktuální zpráva, že po zákazu kouření v restauracích došlo k poklesu akutních infarktů myokardu (např. zde; všimněte si, prosím, jak jsou odborníci opatrní v hodnocení předběžných dat), vyvolala přímo bouři korelací neimplikujících kauzalitu. Jenže v případě kouření a akutního infarktu myokardu nejde o nějakou mozzarellu způsobující doktoráty se stavebního inženýrství, kouření je rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění, přímé působení tabákového kouře je dokonce někdy zmiňováno jako provokující faktor vedoucí k akutní koronární ischemické příhodě. No a podobných korelací bylo zaznamenáno několik, například metaanalýza publikací z let 2004 až 2011 nebo recentní zkušenosti z Finska, Portugalska a Chille. Jistě, stále nejde s absolutní jistotou vyloučit, že to celé je jen náhoda. Jenže podobně jde paušálně zpochybnit v zásadě jakýkoliv biomedicínský výzkum, protože nic lepšího nemáme. Takže ano, opatrnost je jistě na místě, ale nikoliv odmítání výsledku paušálně, bez rozboru síly jednotlivých publikací.

Žádné komentáře:

Okomentovat