pondělí 9. dubna 2018

Korelace neimplikuje kauzalitu

V dávných dobách, kdy se počet bitů sběrnice i poměrně ucházejícího počítače dal spočítat na prstech rukou a k počtu bitů sběrnice dobrého počítače stačilo přidat jen nohy, byl racionální skeptik tak trochu Jack Rozparovač. Zlatá éra osmibitových počítačů a břitev už dávno minula. A tak můžu jen sedět v houpacím křesle a vzpomínat, jaké to byly doby, kdy procesory řady 8051 vládly světu (embedded systémů) a kdy mávání Occamovou břitvou, Popperovou břitvou a Humeovou břitvou stačilo k demonstrování vlastní morální, filozofické, skeptické, vědecké a někdy i lyžařské nadřazenosti. Dnes je ale všechno jinak. V době novičoků, plutonia, smrtelně zabíjejícího očkování a bump stocků je břitva jen pro příštipkáře. Je třeba opakování, statistiky a statistické indukce. Také je třeba si připustit, že mnoho věcí nevíme. A také je třeba si připustit, že když se budeme hodně snažit, najdeme korelaci mezi i poměrně absurdními jevy. Například lze najít korelaci mezi počtem filmů, ve kterých v daném roce hrál Nicolas Cage, a počtem utopených v bazénech v USA. Jistě, na herecké umění Nicolase můžeme mít různé názory, ale doufám, že se shodneme na tom, že ani největšího fanouška jeho herecké umění neohromí natolik, že zapomene plavat. Podobně se nejspíš shodneme i na tom, že ani ten nejzavilejší kritik nejspíš nepůjde po shlédnutí nejnovějšího filmu s Nicolasem do bazénu s vážným sebevražedným úmyslem. Ani Ghost Rider nebyl tak špatný, navíc mezi kinem a bazénem by takový rozhodnutý sebevrah jistě narazil na lepší lákadla. Skeptický zásobník břitev tak vystřídal v roli zbraně hromadného skeptikování nástroj jiný, tvrzení "korelace neimplikuje kauzalitu".

Břitva je nástroj nebezpečný. Doporučuji každému, ať si pořídí břitvu a ostřím se přiblíží k vlastnímu krku. Pocit nebezpečnosti břitvy i pro uživatele se stane velmi bezprostředním. Tvrzení takhle nepůsobí. Zkusil jsem to experimentálně, tvrzení přiložené na krk pouze šimrá. S tvrzením přiloženým na krk jsem se cítil jako blbec, ale necítil jsem se ohrožen. No a to je chyba! Podobně jako břitvy mají své meze, kdy se z užitečných nástrojů stávají nástrojem sebepoškozování, stejně tak to může být i s tvrzením "korelace neimplikuje kauzalitu".

Jak může takové tvrzení ublížit? Úplně stejně, jako když se necháme přistihnout s tvrzením přiloženým ke krku - budeme za blbce. Je třeba si položit otázku, jak se vlastně dokazuje například v medicíně to, že spolu dva jevy souvisejí? Tedy jak dodat argumenty pro hypotézu, že A vede k B? Teoreticky velmi jednoduše. Najdu mechanismus. Co když mám už tak nějak dobré hypotézy nebo teorie, že k B vede A1 až An faktorů, mám k tomu dobré mechanismy, ale některé mechanismy se uplatňují tak málo, že jde jde zanedbat. A já chci ukázat, že zrovna jeden nějaký faktor je významný? No, pak mi nezbývá než se podívat na korelace. Korelace jediné totiž uvidím. Když prokážu statisticky i věcně významnou korelaci, mám skoro vyhráno. Na tom už něco bude. Když takovou korelaci prokážu opakovaně, mám velmi silný argument, pro tvrzení, že příslušný faktor je v kauzálním vztahu s B. Korelace zde totiž není jediné pozorování, korelace je testovatelný důsledek hypotézy s mechanismem spojujícím příslušný faktor s B.

Triviální, že? Přesto se stále nacházejí lidé, kteří jsou schopni ohrožovat se tvrzením "korelace neimplikuje kauzalitu" tam, kde je naprosto nepřiléhavé. Například aktuální zpráva, že po zákazu kouření v restauracích došlo k poklesu akutních infarktů myokardu (např. zde; všimněte si, prosím, jak jsou odborníci opatrní v hodnocení předběžných dat), vyvolala přímo bouři korelací neimplikujících kauzalitu. Jenže v případě kouření a akutního infarktu myokardu nejde o nějakou mozzarellu způsobující doktoráty se stavebního inženýrství, kouření je rizikový faktor kardiovaskulárních onemocnění, přímé působení tabákového kouře je dokonce někdy zmiňováno jako provokující faktor vedoucí k akutní koronární ischemické příhodě. No a podobných korelací bylo zaznamenáno několik, například metaanalýza publikací z let 2004 až 2011 nebo recentní zkušenosti z Finska, Portugalska a Chille. Jistě, stále nejde s absolutní jistotou vyloučit, že to celé je jen náhoda. Jenže podobně jde paušálně zpochybnit v zásadě jakýkoliv biomedicínský výzkum, protože nic lepšího nemáme. Takže ano, opatrnost je jistě na místě, ale nikoliv odmítání výsledku paušálně, bez rozboru síly jednotlivých publikací.

středa 7. března 2018

#provaxchallenge


Výzva pro všechny, kteří se nebojí jehel. A ještě větší výzva pro ty, kteří se jehel bojí.
Přidejte se k předsedovi Českého klubu skeptiků Sisyfos v očkovacím maratonu 2018.
Zvěčněte se přímo při očkování, nebo třeba až s náplastí. Foťte očkovací průkazy. Nebojte se zapojit i své děti a domácí mazlíčky. Nakonec fotky společně s hashtagem #provaxchallenge sdílejte na sociálních sítích.

Cílem akce je lidem ukázat, že očkování je v 21. století běžnou součásti našeho života. První povinné očkování bylo zavedeno již v polovině 19. století. Velkým úspěchem očkování je eradikace pravých neštovic v roce 1980. Mnoho dalších chorob, někdy i velmi nebezpečných, proti kterým existuje očkování, dosud eradikováno nebylo. Znovu se šířící již mnohokrát překonaný strach z očkování způsobuje opětovné vzplanutí chorob, které ještě nedávno lékaři vídali jen vzácně.

V roce 2016 nebylo ve světě očkováno téměř 10 % všech kojenců. Alarmující je, že téměř polovina těchto neočkovaných dětí nežije v zemích, kde není dostupná lékařská péče, ale v zemích, kde je lékařská péče dostupná, ale rodiče dětí očkování odmítají, příliš často ze zcela iracionálních důvodů. Počet neočkovaných dětí tak v rozvinutých zemích roste.

V roce 2016 hlásilo ECDC v Evropě celkem 4 643 případů spalniček, za rok 2017 těchto případů bylo již přes 20 000, z toho 35 osob zemřelo. Patogen si nikdy nevybírá stát, kde by se mu nejvíc líbilo, a tak byla ohniska hlášena nejen v Rumunsku (10 623), v Itálii (4 991), Řecku (1 463) a Německu (926), ale také v České republice (146), Francii, Velké Británii a ve Švédsku. A nikdo nemůže předvídat, kolika lidem se spalničky stanou osudové v roce 2018.
Spojené státy Americké již několik let trápí mnohonásobný vzestup případů příušnic.
Celá Evropa čelí rostoucímu počtu případů hepatitidy typu A.
Na světě žije cca 257 miliónů lidí nakažených hepatitidou B, která má jen za rok 2015 na svědomí 887 000 životů. Přitom životy děti mohou být chráněny již aplikací hexavakcíny.

Proti všem zmíněným nemocem existuje dostupné očkování. Přesto většina hlášených onemocnění postihla neočkované nebo nedostatečně očkované. Údaje shromážděné WHO za rok 2016 ukazují, že proočkovanost druhou dávkou vakcíny proti spalničkám klesla pod efektivních 95 % ve dvaceti zemích z celkem 27 členských států EU. Zároveň WHO uvádí, že v roce 2015 klesla proočkovanost DTP3 pod 50 % ve Středoafrické republice, Rovníkové Guinei, Somálsku, Jižním Súdánu, Sýrii a také Ukrajině, kde je situace i nadále kritická.

I když se to postupně mění, tak v řadě zemí Evropy stále zůstává očkování dobrovolné. Na základě chybějící zkušenosti s nemocemi, za přijímání nepravd šířených nejrůznějšími „alternativními“ odborníky a pod vlivem emotivního převálcování fakt aktivisty antivakcinačního hnutí mají mnozí lidé obavy z očkování, zejména pak z očkování svých dětí. A tak v dobré víře ohrožují kolektivní imunitu a tím ohrožují nejen sebe, ale i ty, kteří nemohou být očkováni z dobrých důvodů.

Přidejme tedy k suchým vědeckým argumentům a statistikám i svůj příklad! Ukažme, že my se očkování nebojíme, že se očkujeme a že nám očkování neubližuje!
Pomozte nám v roce 2018 zvýšit povědomí o počtu dětí a dospělých, které očkování chrání. #provaxchallenge